* * *

Slepenec úzkosti bych leptal
alespoň chatrnými verši
když je stadion zmoudření už nadosah
a nechce se mi

Raději promarňuji dny
shlížím se v stoce plynutí
okrádám Pánaboha
denně o čerstvý chléb

Tak i zahrada mi umírá před očima
nelaskám už nové výhonky
nehnojím pod verše
ani chutí ani plodivou silou

Vyděděný ze svého libosadu
jen míjím ploty
stezky ztrácející se v polích
neptám se jich kam vedou

(Ještě onehdá mě zlákala jedna
končila v neschůdné rokli:
a pod rozložitou sosnou
obydlené jezevčí doupě
jak díra po mamutím klu!)