* * *

Byl to den v kterém bylo tak málo jitra
Jak patka seříznutá už bez střídy
den sluncem nepomazaný
tak nekrálovsky všední
ba jeden z mnoha jednostejný
a mně se zdálo o bílé košili
bez knoflíčků rozhalené až k pupku
kde se něco třpytilo jako měďák
o zubech stejně bílých se mi zdálo
odhalených dásněmi v úsměvu
Ale nebyl to než úšklebek opovržení
už uchystaný k první slabice
nežli přijdou ke slovu pěsti