Smrt Erbenova

Jenom umírajících oči
Vidí mytický pažit
Chladivě k nohám se vinout
Jim se naplní pověst
O věčně zářivém nebi
Tonoucím v náruči boží

Přišel bledý pán hostin
Na pohřeb dřevnímu slunci
A hned šťastné jsou sovy
Neboť mají co zhltnout
Píjí! řve upíří pískle
Bušíc nahými křídly

A hned šťastný je každý
V chmýří oděl se jinoch
Nevinný stejnokroj navždy
Sám jak obětní hříbě
Bos jde spadalou rosou
Skotačí v hluboké louce

A hned derou se z kopřiv
Pohůnků osmahlá těla
Bez hlesu kradou se ze vsí
U země čenichá každý
Rasové náhončí vraždy
Pach krve nozdry jim vzdul

Jsme zakuklenci a pážata hříchu
Přisluhujeme poslední z hostin
Slovo je blábol asi
Tázáni opakujeme písmen sled
Přiškrcenými hlasy

Běda mu jinochu běda
Třeba své šavle se chyt
Pochvou si holeně brání
Labutí stehno i klín
V předtuše záhuby bledne
Pohůnci nablízku jsou

Hú! vyje na bratra bratr
Derou se z trní a ostřic
Pochopů brunátná těla
Rujnosti stejnokroj navždy
Rasové náhončí vraždy
Pach krve nozdry jim vzdul

K patám poutají lokty
Provazem drhnou mu boky
Pod kůží žebra se pnou
Hlava se k rameni kloní
Kolena k hrachové zemi
Na prsou krvavý šrám

Jsme neopeřenci neznalí hříchu
Vyobcovaní z první z hostin
Pro hlt rozkoše doušek smíchu
Němě přiškrcenými hlasy
Jen opakujeme písmen sled
Slovo je zázrak asi

Jinocha hasnoucí oči
Vidí zelený pažit
Chladivě k nohám se vinout
Je vše co různě se dělo
Jeden jediný život
Tonoucí v náruči boží

Nevzhlédne k němu už nikdo
Poberta na vlčích nohou
O hadry porve se s druhem
Prvenství závidí každý
O cetku z loupežné vraždy
Lapkové metají los

Minulo skřivánčí léto
Ten tam je vlaštovčí podzim
Na slunci zbělela kostra
Obchází bledý pán hostin
Na zimu moudře si schoval
Z jinocha staženou kůži

Všechno začíná znovu
Vavřín je pochoutkou koz
V džínech pacholek od krav
Stojí na hlavě zrudlý
Haleká pradávnou báj
To co podobu nemá
Slovem je učiněno