Věčnost světla

Máš svíce spánek bezpečí svou mdlobu
Ale do mých představ se probouzíš
Probouzíš se světlo do mých představ
Ó hlasitá svíce k níž se blíží
Kostelník modloslužbičkář
Aby tě zhasil

Za malé kapesné rád poodstoupí
Slyší andělíčky sladce cinkat
Koleny těžce drtí dlažbu
Hlava však vzdorně vzpírá
Sněhobílého orla stáří
Jenž bije v ramenou svou kořist

Tak znovu vzdoruješ tmě a tísni
Chrám supí hvízdá požirač nocí

Zbožný přispěchal vyhnat ďábla
Ale Bůh sotva někdy vstoupil
Zamiloval si nehostinné kouty

Na prahu modře
A bílé nic z kterého kdysi tvořil
Kouři kadidel poslal
Ztrestat pýchu stvořených věcí

Peníz proti slunečnímu paprsku blýská zuby
Dva břichatí se dlouze objímají
A srdce nedotkne se srdcí
Jiným jde vstříc rapír nezemských očí
Aby zavedl hojnost touhy
Do zpustlých zahrad z kterých houfně vzlétá
Milostných křídel stín

Rozkotal zemi jsoucím štěstím
Vyvrhnul nespokojenost jež nezná
Své meze svoje kořeny svůj zánik
A jako kukačka divý přelétavý pták
Vložil do lidských hnízd zlé tuchy
Které se sice jejich mlékem sytí
Hryžou však nepovědomými hlasy
Sípou nejsouce z nich

Kostelník modloslužbičkář
Jehož řemeslu je přislíbeno
Radostné vykoupení
Už k chvíli přičítává chvíli

Až se probudíš ze sna
Svého bezpečí své mdloby
Zlatý plápol se lehýnce smekne s tváří
Bledá pohaslá svíce
Knot duše zprahly troud
S mučivým zapomněním světla

A stařec poslední chvíli
Jak pískle vypadlé z hnízda
Svírá v kostnatých prstech

Vzbuď se