Síla stálosti

Doposud jsem.
Vzduch se mnou soucit má,
tisíce verst se boří
k potkání těla.

K radosti vod prázdnou sítí zmítám
a odevšad se dívám tváří v tvář.
Chystám si báseň, budu na cestách.
Až dosud svěřoval jsem každý velký náklad,
ke dnu klesala těžká,
ach, udělat ji lehkou, aby se nesla!

Co naložím té básni?
Budu vypočítávat sedm věcí,
pak vylučovat jako při hře _Ven z kola!
_v poslední libovolně zvolené
(mohla to být kterákoliv ze sedmi),
v poslední věci bude uložen slavný řád.

Balšám první věci udělal svět lahodným.
Balzám poslední věci udělá svět věčným.

Fantóm poetiky nabádá:
Skico, neztrácej plnost básně!
Básni, neopouštěj přísnost náčrtu!

Boží hlava se mění v tmel pro mé prsty.
Přízrak z opery se vychloubá:
Lze podlehnout, lze zapomenout pouze!

Budu vymýšlet hry k bdění,
hry zažehnávající spánek.
Upomínkové předměty: budu z nich vyjídat
své vzpomínky, až pod stůl padnou liché,
špatně sejmuté posmrtné masky,
rychle blednoucí stopy v bílém fáči.
Chlad masky dáví dávný úsměv.

Vířivé stopy nekonečné básně:
pohyb nejlépe svědčí uhýbání,
stálý krouživý pohyb jako v tanci!

Tonoucí básni, už se stébla chytáš:
Slib vydal skřek a žbluňkl do tmy.