* * *

Když holedbavý smutek všecko obrací nazmar,
komu říci: Dobrý den, vítej, posaď se,
a buď chvíli se mnou, než mě opustíš.
Není komu to říci a není co.
Den se neprobudí, noc neusne.
Ptáci nepohnou křídlem.
Naplnilo se všecko, až po okraj.
Stín stromu neví, co je strom.
Hlučná hudba neopíjí
sobotní průvod. Hladové
jsou nedělní obědy. V podhůří
hrůzy bují plevel, ten
nevyplenitelný.

Ohnivé léto? S chladným srdcem
se dívám zpátky. Nepřemýšlím,
abych se nezahubil,
tolik ponoukán,
abych zabil někoho místo sebe.

21. října 1986