Padesát

Hodiny touhy s vteřinami tlení
pod paravánem věčnosti
kdy tělo roní mízou oka
déšť bytí — popláčeme si   nad vším co mohlo být jinak!

Ale byli bychom opravdu šťastni
v cizí náruči vedlejší zemi
kde momentálně se daří
i subtropickým rostlinám
a nejen svízeli a rmenu?
Být jinde než v Čechách
po kořeny v jílu z nějž roste
chmel každodennosti?

Dosud cítíme to vsazení
Boží rukou která přitlačila
nás k tomuto místu
s virózou konce s bakterií vzniku
když nepokojná hlava hledá ospravedlnění
takového už napůl života a napůl smrti

21. dubna 1980