Polední smrt

Jako když se vytavil důl a horkost zlata
ho splavuje do dutin země
a nevíme to ačkoli tudy chodíme
jaká ztráta postihla vlast!

Už chápu co to je vylidnění
i při vydatném hemžení lidstva
a proč ten strom v poli blízko obzoru
má zvláštní oduševnělost
když nad ním dominuje slunce

Něco chvíli čiřiká a mlkne v poledním žáru
někdo odněkud řídkými kroky
se posouvá odnikud nikam
aby utonul v nehybnosti

Lilie léta!

Jak jste bývaly štědré krásou i vůní
co se na vás natěšily mé smysly
a zajisté nerostete jinak než dřív jste rostly
snad jen ještě naléhavěji
se rozvíjíte v instinktu záhuby — —

Proč se vám nepodobám?