Příběh

Saul

I smějí se mi kam vkročím:
Tak hluboko se v ženu vbořil Saul
syna se nedobral!

Ty divé oči jsem si nepřál
Můj syn je oráč opřený do šlach
jeho dlaň s dlaní prosbou nesrůstá
sluší jí sevřít snědý chřtán
zbojníka Davida
Jeho dlaně k tělu lnou které jablka nosí:
Ty se hleď zavěsit do těch větví
mízou potřísni ústa!
Můj syn má míti vzpurné hrdlo
zuby uchvátí kořist jádra!
Můj syn dlaněmi do boků vrůstá
můj holedbavý syn pyšný vítězstvím!
Jen o takovém se mi zdá
kámen z hor pro něho jsem tesal

Jonathan

Hle to čím oči slepnou
co drhne v hlase: cizí hlas
Škleb posměváka v mužném hodlání
myší dráp v bílé šíji vznětu
krtčí nepromluvení v slovu na pokraji
lampa sytící světlo červem knotu
(červ knotu skomírající v stopce světla!)

Na dně hmoždířů tlí zbytky dávných lun
blýská se z přezek prorokových kalhot
Dost posedle aby Jonathan trpěl
jde syn Joseho zmámen slávou
ale Jonathan odpouští i jeho
je pole slávy

Hora Gelboe je zatím pustý úhor
dnes poprvé tu bude zbrocen kámen
ostré hrany nohy mladíčka už hryžou
a jemu v patách tratoliště krve

David král

Tu hvězdu jsem neupevnil sám
tys však zapomněl o její stálost smlouvat
Vracím se odkvétající stár
a ty za mými zády
v šňůře stromů jdeš odvázán
ó Jonathan!

Chtěl jsem za sluncem slávy ale vím
všichni izraelští jdou k tvému tělu
jdou k tvému měsíčnímu tělu
vítěz jdu pro sbohem
ó Gelboe!