Příchozí

Jak zrno na skleněné tabuli
nebeskou slípku čekám
Kolik hladových let si počkám
jaký žár musí přijít jaký hřích
na moji duši aby procitla?
Snad plot který jsem miloval
procitne znovu začne hnát
a jeho ratolesti zastíní
palčivé lože které pláč
ochladit nestačí Ach pojď
pomněnko z břehu mokrého
bývala jsi mazlíček můj
pomiluj pomiluj!

Ejhle Advent: přicházející radost
Bůh horkou jehlou spravuje si plášť
cídí se zašlé svícny otvírá se   měděnou troubou nebesivý strop
jedle pookřává jak z ní kanou
slzy země krásné pousmání
ji opět zdobí jak za slavných dob

Kdo leží na skle časem zprůhlední
kdo čeká promění se v očekávání
ale Kdo přichází kdo přichází
v příchozího se promění

a přijde