* * *

A tak
a tak jsem si   a liboval jsem si   v prohlubni básní neviditelných
pyšný rybář pokuřující
se sítěmi vhozenými
do kalných vod
s plaváky metafor a s nadějí
že něco se chytí

A tak
a tak j sem si   dlel v básních nepolapitelných
ješitný pavouk který zpozarohu
radarem střeží nastraženou síť
meditující či trávící
a stále ve střehu: na nepatrný záchvěv
se vrhá na kořist!

Byl jsem prádlo zapomenuté
na šňůře v noci
a přesto schnoucí
Obával se spolu s jinými básníky
že mi vysychá zdroj inspirace
(o jednom z nich se tradovalo
že bez pokušení nenapsal řádku
a z pomilování panny
psal hymny na život)
že mi vysychá Prazdroj inspirace
(o jiném z nich se říkalo
že kvůli dětem se dal vyléčit
a splnilo se: byl jak těsto
marně hnětené a odpočaté, chyběl kvásek
psal ze setrvačnosti o rybnících
ale nikdy v nich neutonul jako Li Po)

A tak
a tak jsem si   dosud nepřivyklý
zázraku chvíle kdy se poesie
náhle rodí z jazyka Poupat
říkal na záchodě ne pod jabloní:
Je mi zle a okénkem jsem viděl
úkrojek nebe ale nepomohla mi   ani zřetelná voj Velkého vozu

Miloval jsem hudbu ale neuměl ji   Chtěl jsem být kněz ale bál jsem se Boha
Být archeolog ale rozesmutňovalo mě to

A kdyby jen to