Siroba

Sergejovi Machoninovi

O holi žebrácké jdem doly stříbrnými
těla chvějivých osik nám cestu stíní
milenci rmutu diviznové děti
pastevci jara s pruty vrbovými
jsme první kteří větvemi třesou
v strži kde česká jablka zrají
Hadu jsme nedali my nevýmluvní
závoru hrdla nevypáčí pěst
tomu kdo zradu by chystal
se neozveme koutkem úst

S boky uzamčenými jak těžkooděnci
k nebeským vratům vzhlížíme z cely
tam kde se modře rozpomíná strop
Záhrobních běd jsme zbaveni
jak první bázně Zázrak svobody
se modeluje z hlíny soužení
Ač kameníme větry severními
před zimou lesy smrkové nás chrání
sirobou oblečeni jíme domácí chléb

9. prosince 1959