* * *

Pomalu i ty jsi už kabát posešívaný
švadlenami proflámovaných nocí
půda sprahlá kterou neorosí
ani rumové mrholeni okoušející tuzemské slasti

A kde se ještě víra nebo odhodlání
může uchytit v tak spálené zemi?

Sestřičko v domě beznaděje chorých
s jediným odpočívadlem spánku
v komnatě doživotní hluchoty!