Kruhy pod očima

A nic se neděje

Zima stravuje knot hniloby
nádoby donedávna planoucí
hliněně hrnce se zaokrouhlenou vůní
jsou vyprázdněny
popelnice rmutu
čekající zdlouhavě na vír doby
na posvátný rozptyl
všeho kalu odpadu zla
pod okny katedrály

Byl jsem onehdá
k polednímu dosud malátný
zkřehlý z řidnoucích vlasů
jako zakletý kruhy
které pod očima
mi opsal nepropustný stesk
na mši u svatého Víta:

Byla neděle před Vánoci
neděle zlatá bičovaná
obžerstvím a ne už božími hody

Starý kanovník
mluvil k pískovci
který dosud sál slzy Přemysloven
krev jejich bratří
a vlhký dech Karlův
když v dosud nezastřešené katedrále
nahlížel Parléřovi
do projektu středověkého nebe

Mluvil o Josefovi (ten kanovník)
rozpatlával oprýskanými slovy
skvostné tahy štětce evangelia
a zaměňoval Josefa s Ježíšem
Říkal doslova: I zalekl se Ježíš
a přijal Marii
aby se stal pěstounem
jejího syna jenž byl Emanuel
to jest: Bůh s námi!

Nic nepomáhalo
když pak zahřímal: Vzhůru srdce!
A zimomřivé stařenky
s rheumatickými koleny
skřehotaly: Máme je u Pána
Nebylo to důstojné ani spravedlivé
když se stařec potýkal s mikrofony
aby ozvučil slovo boží