Několikátá

Panu Kostohryzovi

Proutí se ohne my se lámem
a jak to je dál?

Už sebe sama podezřívám
že veršuju jen pro útěchu
snáším došky (ber kde ber)
na vetchou střechu

Ale kdybych neviděl kolem sebe
tolik jiných a samozřejmých
co dělají totéž!

Žít jen z trošky
přesto si vybudovat dům
od věčně plesnivého sklepa
po věčně povětrné došky —
chce to sebezapření chce to víru
chce to zbejčilost anebo um?

Co to vlastně je být na vrcholu
nebo se octnout v svrchované tísni?

Jsou žebroty po kterých bych nešel
ani jako slepec o holi
chátral bych a sešel
(to už nebolí)

Kdybych neviděl kolem sebe
tolik jiných kteří bez úplaty
a bez vyhlídek na vděčnost
neskuhrají na svět že zebe
bez ohledu na riziko možné zisky a ztráty
přece jen upevňují ctnost — —

Prosinec 1982