Sebevražda

Sám sebe nemít rád
s vlastní smrtí hrát
s kterou jsme se už zrodili
druhá matka pečovatelka naše
když z první jsme osiřeli
sotva jsme opustili povijan
myslíme na provaz a krvesmilně
do matky hrobky chceme dřív
než si nás vyhýčkala

Neokusivší brusinek obíráme se   jedovatými bobulemi blínu
ne už pronásledovaní sebe samy
štveme jako dauphin divokou zvěř
Bohem odmrštěni pro svou duši
žádáme vystěhovalecký pas
do bezejmenné země nikoho

Od rána myslím na to co to je   uvíznout nikde nebýt nic
Nedařilo se mi ani zadělat na knedlíky
táhne se to za kvedlačkou lepí na ruce
jak tahle báseň: Neboť nebýt nic
je být propadlý nicotě
utonout v kádi beze dna
v níž přece jenom kvasí prvky bytí
táhne se to za námi lepí se to na nás
mazlavé bez kvasinek ducha:
jsme játra v kterých přežila jen žluč
bez krve mouky bez koření
jsme pokrm pro diabetické upíry

A to nás neuživí