* * *

Hlásí se to jako únava
je to podhoubí smutku:
Všecko co jsem nedovedl oslovit
vše svůdné co se do mne kdy vbodlo
z dálky jako krahujčí dráp!

Neboť jsem byl stvořen být hladem
bezednou jímkou všeho laskání
to vše míjené a zapuzované
mě obrůstá jako břečťan:
tolik chapadel pro jedno tělo
těch hlubinných vírů pro jednu duši!

Ne zemřít zmizet — ne: Být nestvořen
si říkám nejrouhavěji k životu

A přece nevím jaký rošt
v popelu znovu rozdmýchává jiskru
Úsvit je blaho probouzím se   abych to přežil