Příliv

Tu stonající novou láskou
jsem zkoušen snadností již neznám:
Slunce na kazatelně vzdálené hory
pro zlatou říji prší jas
když stejně Zlatá pláž
sypkou odezvu mu vrací
a zelený Mischor vrhá stíny
abych to viděl zpod přivřených řas

Tu mi anděl mou podobu dávnou
nese na okřínové míse
mou hlavu dávnou s rýhami
jež vyryl nedávný můj pláč
Zmámený z podoby tak zřejmé
spal jsem prvně tu noc
pohroužen v náruč svoji

A sebou sám