Ave

Na sta pórů v tvé kůži
Ale ty celistvější
Rozpřáhneš přesto náruč

Vloudím se   V píšťaly tvého dechu
Abys procitl jistě
A přivoněl mi routou úst

Tak záhy z nejútlejších stvolů
Ještě se hmoždíš s plátky květů
O břitký vzduch až záříš

Samojediný nesu tvou zornici v dlani
Spálen osmahlou krásou v spěchu
A vratkou nohou dotýkám se zemí