Vzkříšení

Krásní trilobiti skrytí v kamení
jak vám závidím!
A načechraným hladinám řek
(jsme u Berounky)
s umrlci na dně s oblázky
valenými od věků k věkům
a jen za sucha či v povodni
uvízlých v břehu!

Zda má cenu
drát se zdola nahoru
od mrtvých mezi živé
z včerejška k dnešku
když se není čím chlubit
jsme jen pštrosi
s hlavami v písku
když nám nerozbuší srdce
úder vlaštovky která látá
a vyspravuje kdyby loňské
už letité a přece hnízdo!

Pak si vzpomenout na Apollony
delfskou věštírnu bohy ve skalách nymfy v trávě
na to všecko
co nás živilo divými představami
o živém neutuchajícím světě
jehož zřídlo jsme možná obcházeli
ale netušili kde je!

Vše z toho co tu zanechali
ti před námi: svět odvíjený
z naděje Ariadnina klubka
naveskrz utajený
neznající dosud naše míry a váhy
vzpírající se paklíči pacholků vědy
jejich prstů dobrých tak leda na zatlačení
našich očí —
             uviděl jsem
pradávný neuvěřitelný život
jehož mluvčím je Homér
a Vykupitelem Kristus

Krakovec, Velikonoce 1980