* * *

A bez ohledu na divoké rozvody na zemi
hvězdy se snoubí
K tomu déšť velký chcáč
pod kterým brambory v brázdách hnijí
Tam nahoře kosmické sucho
s nevydatným sunarem mléčné dráhy
Kdosicosi mě tu obchází
Je to zimomřivost nebo lenost
ospalost anebo hlad
nebo houževnatá nečinnost
neudolatelné lidské rasy
vteřinu před Potopou?

Už žádné Ach!
I houby z žilnatého lůžka
se derou na povrch
bez pomyšlení na věčnost
z hubených klíčků rychle obézní
dva tři dny spanilosti
a neúprosný hnilobný skon

To my jenom
po máchovsku po lidsku
nad tím trnem a žasnem
nebo jsme lhostejní

Kdežto křepelky žijí
vytlačené na okraj světa
v trní u Milíčova
v příkrých srázech
Dantova Pekla

Tam snad přežijí

Neboť přes všecku zkázu dobu pomyjí
vyhřezlých útrob vivisekce
vleklých katastrof a epidemií
jsme jen zdánlivě
už na pokraji skutečné zkázy

To proč nevidíme
je dočasné
Může to být dým
z dávno vyhořelé delfské věštírny
který barbaři nevědouce
znovu roznítili