Tíže zemská

Kanou medové plástve
Rty se nebráni sladkým slovům
Nos už si zvykl vůně krouží
Oči jsou pohrouženy
Nedaří se vidět na špičku nosu

Hrdlo se vzdorně zalyká
Neboť ví   Přijde Feidias a osvobodí
Použije mne možná k hlavě Dia
Ale ramena
Je k neunesení to nésti

Paže
Chtějí střežiti slova jak z úst kanou
Cerberos s dvojitou tlamou
A přec propouštějí

Hrudník
Mříže obrostlé blanou

Věčně bdělý strážce
Živí bez konce oheň
Na lodi tonoucí

Boky
Tam se teprv na rty nemyslí
Ó tam se nemyslí

Nohy
Masivní piedestal
Nese spravedlivého i zlého

Země
Šťastná nepocítí zradu

Nebesa
Pouhá obloha jež nezná závrať

Slovo
Kámen hozený a vždy se zřítí