Cestou

Mír mne překvapil po dnech boje
udolal mne div ne hnilobný klid
spoutala nepohyblivost:
Jako by se hlava odnaučila myslet
oči se pozapomněly dívat
a mé smysly nedovedly už lovit
nikde v ničem nevypátraly kořist
Nic nepomáhalo ani vůle náhončí žití
jako by samospasitelný byl už jenom pohyb
odněkud někam a stejně nesmyslný

Zem dosud chorá z nezhojených ran
po loňské sklizni katů dřevorubců
nebe tak neuvěřitelně nízko
bičovaný ne už deštěm vločkami sněhu
jenom větrem který
sám pozbyl jména nebyl to než zvířený vzduch
bylo to v noci bez hvězd bez měsíce
v úhoru do mých stop se vloudila liška:
Tak jsem si to usmyslel: jen mít motiv
popílit si dát se do šíleného běhu!

Když se mi pak zdálo že vypustím duši
zpomalil jsem a krok co krok šel k obzoru
z pouhé setrvačnosti ani nevěda že jdu
Nebyly tam stromy žádný milník ani ukazatel
živáčka jsem nepotkal cestou
ostatně to ani nebyla cesta

Nevěděl jsem kde jsem a zastavil se

18. ledna 1983