* * *
Co se nechce napřímit
to se ohýbá
v kovárně doby:
jenže není kovářů
jen kovaříků
Zlé sny se mi o tom zdají
z nich mě budí
cizí prsty sahající
po cizích hrdlech
Když pak zprůsvitní
jitro chladnoucí pecí života
pod píšťalkou nového mistra
modlím se s kameny
o skývu žvanec živobytí
když jiný cpe do popelnic
stehna krůt pecny nadbytku:
ta nenažranost!
Jenom Bruncvík
to dosud hlídá
Marino Cvetajevo!
Vánoce 1977