* * *

Koso nenávisti
stínající dosud nezralé klasy!

Jak se poztrácely
poprašky prochozených cest
kudy jsme chodívali!
Byl to prostor a byla to dálka
všecko se podobalo něčemu
bylo to podobné i nám
a nic se neztrácelo

Jako asi my sami
co jsme tam chodili
jsme nebyli darmošlapové
hnětlo nás to (už tehdy)
že neobstojíme v díži
že nás pohltí odstředivost
když se rozpínáme až nad svůj objem
anebo se zřítíme kolmo dovnitř
když to žijeme tak naplno
a bez rezervy