Abeceda

Zdeňku Urbánkovi

Po létech je příznivé léto
které trvá až do podzimu
jenom zprůsvitnělo a zlátne
jako tolar od jara zavěšený
na dívčím hrdle
dosud září
ještě říjnem
vrhá srpnové blesky

To je teprve abeceda
prvních písmen oslovujících přítele
z azbuky roků kdy se mlčelo!

Čím se vyznačujeme když neznamenáme
v osadách českých zhola nic —
bodláčí bídáci ten plevel
tak otravný! My trvalí my trávy
na kterých se popasou všední dny
než nenadálá neděle je skropí rosou!

My ptačí budky neobydlené
nadobro zmizelými ptáky
psí boudy po vyhnaných psech
svinstvem zanesené chrliče
dávného gotického deště
a dodnes dosud neposbíraná
senoseč přemyslovských ženců

A přece

tu nejsme němí rozvazuje nám
snad ještě keltské nebo kdovíjaké
praněco jazyk v přiškrceném hrdle
Chudobná slota máme posud slova
svlečená z kůže přetvářky
úrodná slova šlechtěná
sadaři generací
nezcizitelná a nepřivlastnitelná
jak bílá okruží
kterými se vyznačujeme ač nic neznamenáme
divní alchymisti písmen vyobcovaní
za důmyslné a přesto nesmyslné
ne už kyklopské ale ostnaté hradby!

Máme doposud slovo bílý límeček
obdivuhodnou relikvii rodů
a potulujeme se kolem sadařských bud
kde se debatuje o moru včel
a nedbá na královny

5. října 1980