Doručitelé věnců

Za dávnou vlastí kdo se střemhlav vrhá
přes trojí kamenný schod
jak ryba z nejhlubších vod,
ten stejně nestihne kámen ani oblak,
v kterém je zašitý.

Je to jak bolest, horší tím,
že není z duše ani z těla.
Vrata do ráje se rozletěla,
jak do nich vanul náš syrový vzduch,
se studnou, kterou poznamenal Bůh,
kde ryby usychají mlčky,
nejsou to ryby, už jsou to jen mžičky
zásvětních vod.

Jdem do hospod,
notoričtí pijáci,
ráj se vytrácí,
máme puklé nosy, ústa hliněná,
okoralá cesta, jíněná
prvními mrazy, pod námi je ze skla,
rupá a průhlední, je lesklá,
po hlavách mrtvých tetiček a strejců
šlapem
doručitelé věnců.