VI\.       

Když sobě ten div ukázachu,

na Přěmyslu potázachu,

které by bylo znamenie

té suché otky vzektvěnie.

Jim tak Přěmysl otpovědě,

řka: „To jáz vám všě povědě.

Otka suchá jesť znamenie

mého chlapieho urozenie.

Ale že-ť jesť brzo vzkvetla

jakž vem Liubušě byla řekla,

mój rod z chlapieho pořáda

dojde králového řáda;

pětiú pramenóv bude kvísti.

To budú na knizě čísti,

ež ze mne bude kněžstvo patero,

ale brzo zhyne čtvero;

páté vzektve velmi krásně

a vypustí svój plod jasně.

Ač ti sě jím kdy podejde,

všakož časa toho dojde,

že vnuk pomstí svého děda;

i jeho vrahóm napokon bude běda!“

Řka to, vsta z chlapieho sboru,

jede do Liubušina dvoru.