VI\.
VI\.
Když sobě ten div ukázachu,
na Přěmyslu potázachu,
které by bylo znamenie
té suché otky vzektvěnie.
Jim tak Přěmysl otpovědě,
řka: „To jáz vám všě povědě.
Otka suchá jesť znamenie
mého chlapieho urozenie.
Ale že-ť jesť brzo vzkvetla
jakž vem Liubušě byla řekla,
mój rod z chlapieho pořáda
dojde králového řáda;
pětiú pramenóv bude kvísti.
To budú na knizě čísti,
ež ze mne bude kněžstvo patero,
ale brzo zhyne čtvero;
páté vzektve velmi krásně
a vypustí svój plod jasně.
Ač ti sě jím kdy podejde,
všakož časa toho dojde,
že vnuk pomstí svého děda;
i jeho vrahóm napokon bude běda!“
Řka to, vsta z chlapieho sboru,
jede do Liubušina dvoru.