XCVI\.
XCVI\.
Když král tomu násiliu v zemi býti přěpusti,
Bóh na krále tento nedostatek spusti,
že v svú radu Němcě počě púščeti,
jich rady je sě velmi držěti.
Na to jej němečská rada přěmože,
že Rudoltoviciu k říši pomože,
jehož otec byl zabil otcě jeho.
Proti věrných radě na svú hlavu vsadi vraha svého.
O věrných radě nerodě tbáti,
i počě Albrechtovi liudí i střiebra sláti.
To bylo zjevné znamenie
božieho syna rozhněvánie,
že byl tak ohlúpen smysl jeho,
ež za přietel jmieše vraha svého.
Albrecht s Čechy krále říšského Adolfa zabi.
Kak sě jměl v tom boju Smil Ojieřovic, i dnes mluvie Švábi.
Tehdy biskup Řehoř snide,
na biskupi stolec kněz Jan vznide.
Ot Albrechta, krále jednookého.
Když Albrecht s Čechy své nepřátely pobi,
když českým střiebrem i zlatem říšě doby,
počěchu Němci měščěné k němu listy sláti,
jej na svého krále do Čech zváti.
Když Albrecht v říšiu sě silně uváza,
na českého krále práva potáza,
že mu nechce hor střiebrných dáti,
ni chce j’mu najlepších tří měst v svej zemi vzdáti.
To královi českému škodno bieše,
že v svej radě Němcě jmějieše;
což sě s nimi uradieše,
to Albrecht inhed vzvědieše.