LXXXIX\.     

Toho léta král Václav snide,

po něm Přěmysl jako krásný květ pojide.

Jako róžiu prostřed luky postaví,

takež Bóh českú zemiu Přěmyslem oslaví.

Krásné nravy ovšem jmieše,

životem hrdinským bieše.

V radě netřeba múdřejšieho,

z mladu nikděž kniežete ščedřejšieho.

Uměl rozuměti každému stavu,

směje sě, každému pokloni hlavu.

Prvú vojnu na Prusy učini,

z pohan mnoho křěsťan zčini.

Tehdy bavorščí zloději do Čech jezdiechu,

mnoho nepodobizny činiechu,

i veliké pány jímáchu,

panie i také panny bráchu.

Tehdy kněz vévodě je sě žalovati,

vévoda nerodi svých ukázati.

Sta sě, že těch Bavor blíz tři dcěti jechu,

zsadivše je po řád, hlavy jim sěčechu.

Uzřěchu, že jeden na pěti na dcte let ošedivě,

cákaje své smrti strašlivě.

Však j’mu neotpustichu,

s jinými hlavu spudichu.

Opěť je sě kněz žalovati,

vévoda o tom počě nic netbati.

Kněz mlád mladého sě skutka dopustí,

u mále vněd u Bavory, oheň pusti.

Pól země popelem postavi,

prostřěd Bavor své stany zstavi.

Sebrav sě vévoda, káza kněziu povědieti,

že chce z jutra s ním boj jmieti.

Uzřěv kněz, že nemóž s ním boje vzieti,

sám šestý na dct je sě k Rakúsóm běžěti.

Čechóvé kázachu za sobú střělcóm státi,

sami počěchu sě k městu Cyrndorfu brati.

Nepřietelé se všech stran Čechy ostúpichu.

V Cyrndorfu most Bavoři podrubichu,

tak jakož ledva stromieše

a div že neletieše.

Nepřietelé brzo přispěchu

a k tomu městu Čechy připřěchu.

Když české vojsko toho města dojide,

a když po mostu pojide,

tu sě most s nimi propade,

mnoho dobrých v řěku upade.

O jiných zažhú město Bavoři;

již sú tu byli, vědie-ť praviti o tom hoři.

Musichu Čechóvé vévodě sliúbiti,

že, kdež káže, chtie sě postaviti.

Vypraviv liudi, kněz silně do Bavor jide,

z země dřieve nevynide,

až všiu zemiu popelem postavi,

mnoho hradóv pustých ostavi.

Hradi velmi vysocí stojiechu,

a u malých časiech Čechy jich dobudiechu.

A na hradiech Bavor mnoho tehdy zhořělo

a mnoho pak hladem zemřělo.

Neb těch vojn jesť kněz blíz desěť učinil,

a donadž byl živ, svú škodú je vždy vinil.

Mnoho dobrých pánóv, své hrady ožehem zavrúce,

s svú čelediú biechu v Čechách, a žebřiúce.

Toho časa biskup Mikulaj s světa snide,

po něm Jan ščědrý na biskupi stolec vznide.

Kněz Přěmysl Margaretu poje,

po niej věně Rakúsy obje.