LII\.     

Pak král počě pýchati,

své bratřie netbati.

I jide na Kunráta, bratra svého,

chtě jej vyhnati z kněžstvie moravského.

O smrti Zderadově.

A když přěd Brnno jedieše,

Sderad vojsko stanovieše.

Chtě královice saským kúpáním uhaniti,

vecě: „Kněziu musili by u řěky stan rozbiti,

by sě mohl lépe kúpati.“

Z toho slova je sě kralovic velmi hněvati;

i zabi kralovic pro to slovo Sderada.

Pro-ň sě sta mezi otcem a synem sváda.

Přěd Prahú Sderada schovachu,

a ten kostel Sderazem nazvachu.

Kralovic Bračislav do Polan jede,

se třmi tisiúci potom z Polan přěd Prahu přijede.

Na Prosiecě stojieše

a zemiu hubieše.

I počě boje na otciu prositi:

král neby dospěšen proti jemu vyníti. *

Neb mnoho Čech nerodi přijití,

řkúc: „Neslušie mezi dřvi a podvoj prsta vložiti.“

U Prazě zjevně uzřěchu svatého Vácslava,

a’n stoje město žehnává.

Svatý Vojtěch Bračislavovi sě pokáza

a otciu sě mu pokořiti káza.

Proto syn otciu v pokoru jide,

ale však, boje sě otcě, z země vynide.