LXIV\.     

Biskup Heřman s světa snide;

neb přěd jeho smrtiú hlas přijide,

řka: „Ty’s byl kázal židy krstíti;

proč si přěpustil opěť sě židoviti?

Bylo sě tobě zdiú za právo posaditi,

a tiem-ť bylo křesťanstva nehaniti.

Pójď na sud přěd súdciu pravého,

vydaj počet, pastýřiu, z brava svého.“

S velikým pláčem s světa snide,

Sylvester v biskupstvo vznide.

O prvém šlechetném Soběslavovi i o jeho boju

Tehdy také umřě kněz Vladislav,

po něm by knězěm bratr jeho Soběslav.

Ten udatně Bavory pobi

a v Čechách mnoho Němcóv zbi.

Ciesař Lotr, chtě tehdy Němcóv pomstiti,

počě do Čech mocně jiti,

řka: „Chciu sě tiem oplatiti

i chciu všěcky Čechy zbíti.“

Když ciesař, žha i tepa, Chlumce dojide,

kněz český tu sě s ním zjevně bojem snide.

Čechy za knězěm jako lvové jdiechu,

svého knězě věrně střěžiechu.

Ot knězích ran také jiskry jdiechu,

že jej ne člověka, ale ďábla mniechu.

O vězních ni o kořisti tbáchu,

neb nic, jedno jmene dobrého, hledáchu.

Tu Němcě hrdinsky pobichu,

ciesařě na bězě chopichu,

biskupy a opaty jechu,

i jednoho jiného vězně nejmiechu.

Biskupy a opaty v oděniu pod helmy vodiechu;

neb Čechy takto mluviechu:

„Kletvy sě chovájte,

kněží sě nedotýkajíc.

Jakž ste jich zejmali, tak jich nechajte,

sěna jim dosti jiesti dajte;

neb sú nám jiné zžehli a pobrali

po všiej zemi, kdež sú stali.“

Rádcě je velechu zbíti,

kněz toho neda učiniti,

řka: „Kteréž kniežě po přirozeniu vzchodí,

když ho zabijú, mátě j’ho druhé neurodí.

Ale kteréž knieže volenie rodí,

toho kniežecie smrť nemnoho škodí;

neb někteří jich smrti žádajú,

ti najviece, již k témuž čáku jmajú.

Vězte, že, když kto volením móž knězěm býti,

toho knězě nemóž nikto zbaviti.“

Česká rada tu řěč obliúbi

a ciesař to zemanóm zaliúbi,

že zemi viec nechce škoditi,

ale českú česť chce ve všem ploditi.

Tehdy ciesař koronu zemi vráti,

řka: „Netřěba-ť vám viec jie kupovati.“

Neb ciesař dřieve nechtěl korony dati,

až ju musiechu přědraho kupovati.

Řka: „Znaju to, že krále móžete jmieti,

ale koronu musíte ote mne vzieti.“

Ten boj sě sta ot narozenie syna božieho

po tisiúciu po stu po třech dcětech čtvrtého.