CI\.     

Na léto vrah český, Albrecht, do Čech počě jíti,

chtě přěkotem jazyk český zahladiti.

Chlapi s kosami s ním jdiechu,

ti všě obilé na poliu ssieci chtiechu,

by Čechy hladem sě rozlezli

a Švábi u pustú zemiu vlezli,

hradóv by nemohli držěti,

řkúc: „My budem u městech ležěti.

Nám z jiných zemí ztravu povezú,

Čechóvé s hradóv hladem i z země polezú.“

Ale ten Bóh, jenž právě súdí,

jinak to všěcko rozkliudi.

Jda do Čech, když sě přěs Rýn poveze,

Ješek, jeho synovec, na strýciu sě sveze.

Ten junoch šlechetný zabi tu strýcě svého

a tiem i pomsti krále, ujcě bratra svého.

Ten Ješek byl z sestry krále českého,

a pro tož i zbavi Čechy vraha nemilostivého.

Také že neslušalo, než od svého, sníti,

jenž tak nevěrně směl svého sestřěncě zabiti.