XCI\.     

Pak kněz jide na Bělu, na krále uherského,

na svého nepřietele dávného.

Když Čechy u Stožcě ležiechu,

hrabě z Cyrdika a Weyzové na jiezdě biechu.

Na ty Rakusicě Plavci udeřichu,

ti mnoho Rakúsóv zbichu.

Pak Čechy a Uhři proti sobě jidú,

o řěku Moravu sě snidú.

Uhři na tom miestě dva dni státi sliúbichu,

a Čechy za sě vstúpichu.

Uhři své viery nesdržiechu,

té noci na Čechy udeřiti chtiechu.

A jakž brzo Moravu přebřědú,

inhed na Čechy pojedú.

Kněz český na Uhry sě vráti,

je sě s nimi bojovati.

Róžě najprvé Plavce pobi,

Boreš uherského krále vozóv doby.

Když ty vozy domóv přiveze,

svatého Jana Křstitele mezi klenoty prst naleze.

Ktož by chtěl ten svatý prst viděti,

na Osěcě mohl by jej ohledati.

Tehdy kněz český ctně krále uherského pobi,

mnoho měst a hradóv doby.

Kněz Rakúsy po ženě jmieše,

ottud do moře všě země držieše.

Potom sě kněz koronova

a tiem svú česť všiu osnova.

Margareta sobě dosti let jmějieše,

pro to juž k dietkám čáky nebieše;

pro to legát a Mohučský manželstvo to rozlúči.

Margaretě za věno nedachu i lúči;

za Rakúsy jiej nic nedachu,

pro to na krále všě kniežata bez mála nevstachu.