XCVII\.
XCVII\.
Král český syna Václava jmieše,
ten juž králem uherským koronován bieše.
Mně, by sě jemu u boj s Říšským sníti,
umysli dřieve do Uher k synu jíti.
Neb jedinkého syna jmieše,
pro to jej raději v Čechách vidieše.
Čechy mocně v Uhřiech na Rakuši ležiechu,
což jim liubo, to činiechu.
Vje král tehdy do Budína,
vzě z Uher i s koronú syna.
Král sě s synem se ctiú do Čech dobra
a s sobú uherskú koránu i klénoty pobra.
Albrecht, král říšský, v českú zemiu vnide,
přěd Hory střiebrné přijide.
Na Horách pan Jan z Stráže a Jindřich Lipský biesta;
tě hrdině i páchnúti jim nedadiesta.
Dětoch z Hořiupníka mnoho pícníkóv u mále švábských pobi,
Švábóv mnoho zbi.
Když sě králova moc všěcka snide,
Albrecht z Čěch během vynide.
Jindřich s Ješkem vždy o Švábiech biesta,
škodu jim velikú činiesta.
To Jindřichovi i pomože,
pro své hrdinstvo ot toho časa sě vzmože.
Když bez škody vrah z země vynide,
tehdy král český, pro žalost u velikú nemoc upad, smrti neujide.
K tomu mu také někteří pomohu,
ale tu řěč pořúčiemy Bohu.