XCVII\.     

Král český syna Václava jmieše,

ten juž králem uherským koronován bieše.

Mně, by sě jemu u boj s Říšským sníti,

umysli dřieve do Uher k synu jíti.

Neb jedinkého syna jmieše,

pro to jej raději v Čechách vidieše.

Čechy mocně v Uhřiech na Rakuši ležiechu,

což jim liubo, to činiechu.

Vje král tehdy do Budína,

vzě z Uher i s koronú syna.

Král sě s synem se ctiú do Čech dobra

a s sobú uherskú koránu i klénoty pobra.

Albrecht, král říšský, v českú zemiu vnide,

přěd Hory střiebrné přijide.

Na Horách pan Jan z Stráže a Jindřich Lipský biesta;

tě hrdině i páchnúti jim nedadiesta.

Dětoch z Hořiupníka mnoho pícníkóv u mále švábských pobi,

Švábóv mnoho zbi.

Když sě králova moc všěcka snide,

Albrecht z Čěch během vynide.

Jindřich s Ješkem vždy o Švábiech biesta,

škodu jim velikú činiesta.

To Jindřichovi i pomože,

pro své hrdinstvo ot toho časa sě vzmože.

Když bez škody vrah z země vynide,

tehdy král český, pro žalost u velikú nemoc upad, smrti neujide.

K tomu mu také někteří pomohu,

ale tu řěč pořúčiemy Bohu.