XXXII\.       

Pak Boleslav Hutí snide,

jeho syn Boleslav na stolec vznide.

Polúči sě svatý ze zlého a milostivý z liútieho.

Kostelóv diva dcěti v Čechách postaví,

mládí Boleslav ustavi.

Almužny veliké cińiese,

křesťanstvo velmi lodieše.

Jmějieše sestru děvojnu, tej diechu Mláda,

ta bieše božiej cti velmi ráda.

Ta jide do Říma v kniežěciej dráze,

i doby biskupstva na Praze.

Ta zákon svatého Benedikta do Čech přinese,

k svatému Juřiu mnoho panen snese.

Prvý biskup mnich, ten Sasic bieše,

a Dětmar jménem slovieše.

Druhý svatý Vojtěch, ten také mnich bieše.

Otec jeho jmě Slavník jmějieše,

matka jeho Střezislava bieše,

sestřenec kněziu zlickému bieše.

(Slavník ten v Liubici dvorem sedieše.)

Ale že cti netbajieše,

Strachkvasovi mnichu biskupstva postúpiti chtieše,

ale Strachkvas přijieti nerodieše.

Tehdy mu svatý Vojtěch povědě:

„Synku, jáz to dobřě vědě,

ty nynie moha, i nechceš přijieti,

potom budeš chtieti,

a nelzě-ť bude jmieti.“

Svatý biskup chtieše liud pohanských obyčějóv odvesti,

chtě jej ke křesťanským obyčějóm přivesti,

by v pravé manželstvo vstúpili,

a pohřeb u svatých jměli

a trhu v neděliu nedieli,

liudi robotných nejměli.

Když kopřiv z své zahrady nemož‘ vypleti,

musi všiu zemiu zakleti.

Zaklev zemiu, svatý Vojtěch do Říma jide,

proti jeho voli Strachkvas na biskupin stolec vznide.

Když jeho na biskupstvo světiechu

a kněžie okolo jeho stojiechu,

črt v Strachkvas vstúpi;

doniudž duše, dotud z něho nevystúpi.

Pak svatý Vojtěch do Čech sě vráti,

otklev zemiu, do Polan jide, chtě tam kázati.

Opět zaklev zemiu, do Prus jide,

ottud s korunu mučenníkovú k Bohu dojide.

To sě sta léta od narozenie božieho

po devieti set po devieti dcát šestého.

Z jeho smrti ciesař Čechy vini,

bez jich děky Tekdaka biskupem učini.

Kněz Boleslav snažně Bohu slúžieše,

pro to sě jemu vezde dobřě vedieše.

Polany tehdy pevně pobi

a všie země až do Krakova doby.

Na Krakově posádku posadi,

jiné tvrze Čechy osadi;

neb svoboda veliká bieše

proto česť i sbožie jmejieše.