LXXXI\.
LXXXI\.
Tehdy král Přěmysl Ottakar s světa snide,
syn jeho Václav na jeho stolec vznide.
V tu dobu Lipolt sšel bieše,
Bedřich Udatný Rakúsy vladieše.
Kněz Václav posla po Míšeňského,
s ním a s Čechy jide na Rakúského.
Hlédaj, kako-ť sú Čechy byli sě změnili!
Již sú byli ciesaře sami pobili,
pak na vévodu sami nesměli jíti,
a’ž musiu pomoci dobyti!
I zhubi Bedřichovi zemiu jeho
a doby na něm opěť svého.
Pro to Rakúský svú škodú vzdy Čechy vinil,
kněz Český jezd pro to na-ň mnoho činil.
Potom sě kněz koronova,
tiem všiucku svú česť osnova.
I počě král za obyčěj se psy honiti,
se psy v svém domu bydliti.
Honě v lesě, oko ztrati,
v lese sě je přěbývati.
Na Křivoklátě přěbýváše
a o Prazě nic netbáše.
Ale že se psy rád bydlieše,
snad pro to jej noha bolieše.
Jakž sě na královstvo zsvěti,
je sě svým rodem styděti.
Káza z Stadic rod svój rozehnati
a tu všiu ves Němcóm dáti.
Páni pod sobú větev podtěchu,
že královi z toho nic neřečechu;
neb uzřě, že péčě nejměti na pány,
rozdělí Němcóm své dědiny v lány.
Tehdy kněz Jan biskup snide,
na jeho miesto Bernart vznide.
Ten, přěbyv u biskupstviu čtrnádcte let, snide,
a Mikulaj na biskupí stolec vznide.