LXXXI\.     

Tehdy král Přěmysl Ottakar s světa snide,

syn jeho Václav na jeho stolec vznide.

V tu dobu Lipolt sšel bieše,

Bedřich Udatný Rakúsy vladieše.

Kněz Václav posla po Míšeňského,

s ním a s Čechy jide na Rakúského.

Hlédaj, kako-ť sú Čechy byli sě změnili!

Již sú byli ciesaře sami pobili,

pak na vévodu sami nesměli jíti,

a’ž musiu pomoci dobyti!

I zhubi Bedřichovi zemiu jeho

a doby na něm opěť svého.

Pro to Rakúský svú škodú vzdy Čechy vinil,

kněz Český jezd pro to na-ň mnoho činil.

Potom sě kněz koronova,

tiem všiucku svú česť osnova.

I počě král za obyčěj se psy honiti,

se psy v svém domu bydliti.

Honě v lesě, oko ztrati,

v lese sě je přěbývati.

Na Křivoklátě přěbýváše

a o Prazě nic netbáše.

Ale že se psy rád bydlieše,

snad pro to jej noha bolieše.

Jakž sě na královstvo zsvěti,

je sě svým rodem styděti.

Káza z Stadic rod svój rozehnati

a tu všiu ves Němcóm dáti.

Páni pod sobú větev podtěchu,

že královi z toho nic neřečechu;

neb uzřě, že péčě nejměti na pány,

rozdělí Němcóm své dědiny v lány.

Tehdy kněz Jan biskup snide,

na jeho miesto Bernart vznide.

Ten, přěbyv u biskupstviu čtrnádcte let, snide,

a Mikulaj na biskupí stolec vznide.