CV\.
CV\.
Léta ot narozenie syna božieho
po tisiúciu po třech stech desátého
v rozličných krajích taká povodeň byla,
jakž mnoho vsí i liudí zhubila.
U Liutomyšle v Heřmanicích tanec i s pišťcem vzala.
Ta božie spústa den svatého Jakuba sě dála.
V druhý den v Kladščě podměstie blíz všě potopila
a tu na dva tisiúcě liuda ztopila.
Zvieřata pod Kladsko na kládiu řevúce ploviechu,
domové cělí, a na nich liudie sědiechu.
Tu otec ot syna, máti ot dceře,
syn od otcě, dci ot mateřě,
preč plovúce, žalostivě otpuščenie bráchu,
muž ot ženy, žena ot muže; nebo svú smrť znamenáchu.
Juž tonúce, však v naději druh k druhu sě zpoviedáchu,
a přietelé, po nich hlediece, s pláčem vlasy s svých hlav dráchu.
Pak na dřieviu kolébky s dětmi živými nalezáchu,
a domovité věci po dřieviu sbieráchu.
Tiem přáslem voda mnoho vsí zkazila
a mnoho liudí ztopila.