CV\.     

Léta ot narozenie syna božieho

po tisiúciu po třech stech desátého

v rozličných krajích taká povodeň byla,

jakž mnoho vsí i liudí zhubila.

U Liutomyšle v Heřmanicích tanec i s pišťcem vzala.

Ta božie spústa den svatého Jakuba sě dála.

V druhý den v Kladščě podměstie blíz všě potopila

a tu na dva tisiúcě liuda ztopila.

Zvieřata pod Kladsko na kládiu řevúce ploviechu,

domové cělí, a na nich liudie sědiechu.

Tu otec ot syna, máti ot dceře,

syn od otcě, dci ot mateřě,

preč plovúce, žalostivě otpuščenie bráchu,

muž ot ženy, žena ot muže; nebo svú smrť znamenáchu.

Juž tonúce, však v naději druh k druhu sě zpoviedáchu,

a přietelé, po nich hlediece, s pláčem vlasy s svých hlav dráchu.

Pak na dřieviu kolébky s dětmi živými nalezáchu,

a domovité věci po dřieviu sbieráchu.

Tiem přáslem voda mnoho vsí zkazila

a mnoho liudí ztopila.