XXXVIII\.
XXXVIII\.
Tehdy sě sta, že kněz Oldřich lovieše
a sám v pustém lese blúdieše.
Když u velikých túhách bieše,
okolo sebe všady zřieše,
uzřě, nali-ť stojí dospělý hrad.
Kněz k němu jíti chtieše rád.
Ale že cěsty neumějieše
a okolo hložie husté bieše,
ssěd s koně, mečem cěstu proklesti,
i počě po ostrvách v hrad lézti;
neb sě nemože nikohého dovolati,
by v něm liudie byli, nemože znamenati.
Most u něho vzveden bieše,
a hrad zdi okolo sebe tvrdé jmejieše.
Když kněz s úsilím v hrad vnide
a všecky sklepy znide,
zetlelé rúcho vidieše,
však i člověka na něm nebieše.
Sbožie veliké a vína mnoho naleze.
Ohledav hrad, kudyž byl všel, tudyž vyleze.
Pak kněz hrad ten da pánu tomu jemuž Přiema diechu;
proto tomu hradu Přimda vzděchu.