XXXIII\.
XXXIII\.
Pak svatý a šlechetný Boleslav snide,
po tom syn jeho, Boleslav skúpý vznide.
Ten nerodí do Polan Čechóm ztrávy dáti,
a proto polsku zemiu i svú všiu česť i život ztratí.
Na Čechách Polené u Polščě všěch tvrzí dobychu,
a což tam bylo Čech, ty všě zbichu.
Boleslav do Polan jide
a svú škodú s Polany u mířě snide.
Mezka, kněz polský, pozva na hody knězě českého,
za pravým mírem káza vylúpiti oči jeho.
Hlédaj, čemu-ť jesť taká skúposť!
Pravý jesť blázen, jenž ju jmá za múdrosť.
Hledaje kněz český ciuzieho oběda,
i utka jej jeho běda.
Od Oldřicha a od Jaromira.
Kněz Boleslav pro velikú bolesť s světa snide,
a Mezka, kněz polský, do Čech mocně vnide.
Boleslav slepý dva syny jmejieše,
Oldřich starější a mlazší Jaromir slovieše.
Tehdy Oldřich u ciesařě dvořieše.
Ale že Mezka mnoho zlata jmejieše,
Oldřicha u ciesařě kúpi;
proto na ciesařě vešken liud vzúpi.
Jaromir mlád ješče bieše,
však země rád brániti chtieše.
Ale, jimž bieše učiniti, ti netbachu,
jedno že ot něho střiebro brachu.
Mezka Oldřicha u věži jmejieše,
a hladem jeho mučieše.