XXXIII\.       

Pak svatý a šlechetný Boleslav snide,

po tom syn jeho, Boleslav skúpý vznide.

Ten nerodí do Polan Čechóm ztrávy dáti,

a proto polsku zemiu i svú všiu česť i život ztratí.

Na Čechách Polené u Polščě všěch tvrzí dobychu,

a což tam bylo Čech, ty všě zbichu.

Boleslav do Polan jide

a svú škodú s Polany u mířě snide.

Mezka, kněz polský, pozva na hody knězě českého,

za pravým mírem káza vylúpiti oči jeho.

Hlédaj, čemu-ť jesť taká skúposť!

Pravý jesť blázen, jenž ju jmá za múdrosť.

Hledaje kněz český ciuzieho oběda,

i utka jej jeho běda.

Od Oldřicha a od Jaromira.

Kněz Boleslav pro velikú bolesť s světa snide,

a Mezka, kněz polský, do Čech mocně vnide.

Boleslav slepý dva syny jmejieše,

Oldřich starější a mlazší Jaromir slovieše.

Tehdy Oldřich u ciesařě dvořieše.

Ale že Mezka mnoho zlata jmejieše,

Oldřicha u ciesařě kúpi;

proto na ciesařě vešken liud vzúpi.

Jaromir mlád ješče bieše,

však země rád brániti chtieše.

Ale, jimž bieše učiniti, ti netbachu,

jedno že ot něho střiebro brachu.

Mezka Oldřicha u věži jmejieše,

a hladem jeho mučieše.