LXIII\.     

Když Bořivoj knězěm bieše,

sliubu zemanóm neplnieše.

V radu počě Němcě jímati,

pro to jeho bratr je sě na-ň hněvati.

Pojem jej do komniaty samého,

vecě: „Báťo, třěba mi s tobú mluviti cos tajného.“

Vecě: „Báťo, proč sě druhem nekážeš,

že Němcóm z dvoru nekážeš?

Či nepomníš, co sú nem zlého učinili?

Kak sú Němci náš rod zatratili?

Vidal-li s‘ kdy v jinej zemi ciuzozemcě v radě?

Kterýž ten jesť, ten chce svej cti vadě.

Z své země sě dobrý nepostojí;

ktož sě doma neschová, ten u nás stojí.

Kako-ť móž ciuzozemec věren býti,

jenž s svými nemohl sbýti?

Kako ten bude tobě dobřě raditi,

jenž myslí, kako by mohl uškoditi?

Ciuzozemec nepřišel jesť hledat dobra tvého,

ale na to, aby hledal užitka svého.

Bude-li sě tobě zle vésti.

kto jemu nedá do své země lézti?“

Kněz jemu otpovědě:

„Ó však jáz to dobřě vědě,

že, když si ty knězem byl,

toho s‘ v radu pojal, jenž byl tobě mil.

A když jáz sobú vládu,

komuž věřiu, toho pojmu s sobú v radu.“

Řěk to, s hněvem z komniaty vynide.

Kněz Vladislav s zemany přede-ň jide,

řka: „Když ty nechceš na své tbáti,

jáz sě chciu v své kněžstvo uvázati.“

Ven z té sieni jej vyvede,

vyhnav jeho čeleď, svú uvede.

Tu jeho Němci stojiechu

a přimluviti sě nesmějiechu.

Vladislav na kněžský stolec vstúpi,

po třech letech opět Bořivojovi kněžstva sstúpi.

Kněz Bořivoj na Sackej kostel postavi

a svatému Apolinařišovi jej oslavi,

ež jej byl z vězenie vypravil

a kněžstva českého dopravil.

Ale Bořivoj neumě té milosti schovati,

i je sě Němcóv opět v zemiu zváti.

Když mnieše, by kněžstvem byl jist,

posla do Domažlic list,

aby Němce lesem do země pustili,

Domažlic jim s tiem krajem postúpili.

Když to kněz Vladislav vzvědě,

zemanóm tako povědě:

„Ó, ó, ó! Nemóž-li to tak býti,

musí on sám do Němec jíti.“

Vladislav sě s zemiú poradi,

Bořivoje opěť s kněžstva ssadi.

Káza j’mu do Němec jíti,

řka: „Báťo, nemóžeš bez Němcóv býti;

beř sě, báťo, na Rýn s nimi,

dobudeš ciesařovstvie jimi!

Raději uzřiu smrť všěho rodu svého,

ne potupiu ani zabju jazyka svého.“