LXVIII\.     

Ciesař chtieše Němcóv mstíti,

počě s velikú silú do Čech jíti.

Kde Bravanti a Fryzové,

Rýněné i Švábové,

Durinkové, Bavořěné,

Sasici i Flandřěné:

ti sě všichni na českú škodu otdachu i sebrachu.

Někteří sě se všiú čelediú brachu,

chtiece všěcky Čechy zbíti

a zemiu prví osaditi.

A když ciesař, Lotr Druhý, Lodína dojide,

Soběslav proti jemu jako se dvěma stádcoma pojide.

Uzřěv kněz malosť liuda svého,

počě prošiti na pomoc Krstitele svatého.

Vzvěděv Čechy, ciesař ku Praze líc horú jdieše,

Soběslav s svými na vsi jeho ždieše.

Němci úvozem ku Praze líc jako zeď jdiechu,

a Čechóvé, na jednom miestě stojiece, je tepiechu.

Pak jedni v týl, druzí údolem v bok Němcóm jidú,

třetí mociú na ně snidú.

lak všecko němečské vojsko zbichu,

ni ciesař ni kniežata ostojichu.

Potok ten tři dni krvavý tekl.

Nebo byl kněz přěd bojem řekl:

„Neživte chuda ni bohatého,

nemíjejte i jednoho!“

Tu kostel svatému Janu učinichu,

a ku Praze líc na paměť kopec snosichu.

Mezi kořistiú, juž sú tu vzěli,

pól třetieho tisiúcě prstenóv z ruk zbitých rytieřóv sú sněli.

Uslyšav Vladislav, někdy král český,

že zabit ciesař, bóh němečský,

žalostiú sě roznemože

a smrti zbýti nemože.

Soběslav do Čech přinese otce svého,

a na Vyšehradě pohřěbú jeho.