XXX\.       

Bratr jeho je sě jemu záviděti,

i myslieše, kak by mohl zemiu obdržěti.

Nemoha mu jinak učiniti škody,

pozva jeho do Boleslave na hody.

Křest svému synu zamysli,

jmaje velikú zlob na mysli.

A když kněz Václav u bratra přěbýváše,

jeden bohobojný kóň osedlaný jemu dáváše,

řka: „Vskočě na kóň žeň pryč v skořě;

dobýdlíš sě u svého bratra hoře.

Juž tě chce tvój bratr zabiti,

by mohl sám knězěm býti.“

K tomu j’mu kněz otpovědě:

„To-ť jáz, báťo, dobřě vědě.

Z tvé viery děkuju tvej milosti,

ale juž sem byl živ i přieliš dosti.

Když pro Bóh nemohu ničs jiného trpěti,

asia tu smrť pro tvorce mého chciu mile přijieti.

Vypijmy tu čiešiu na česť Michalu svatému,

aby naše duše přinesl ku královstvu nebeskému.“

A tu čiešiu on mienieše

O niejž syn boží mluvieše: „Móžete-li z té čiešě piti,

juž čas mně jesť všiucku vypiti.“

Řek to, počě otpuščenie bráti,

řka: „Viec mi vás sde jesť neviděti.“

Vstav na modlitvu, k cěrekvi jdieše,

a tu Boleslav s svými jeho střěžieše.

Když kněz Václav uzřě bratra svého,

počě j’mu děkovati z kvasu cnieho.

Tehdy j’mu Boleslav věcě,

potrhna z nožnic meče:

„Báťo, jáz tobě vsdy rád slúžiu,

a nynie takto ti poslúžiu.

Bude tuto konec tvým řěčem.“

I da jemu vrch lba mečem.

Taká hróza Boleslava poje,

že ledva bratru kóžě doje.

Však utě ucho svatému Václavovi,

a inhed výpade meč z ruky Boleslavovi.

Svatý kněz, vzem meč, je sě mluviti,

řka: „Bratr, to-ť bych mohl otplatiti;

ale toliko-ť mi jesť mój tvořěc mil,

že bych tvé krve pro věš svět neprolil.

Řka to, meč bratru vráti:

„Co’s počal, rač dokonati.“

I kleče u cierkve na prazě.

Boleslav sě ku bratru přirazě,

je sě na liudi volati,

a ž’by j’ho zabiti chtěl, je sě žalovati.

Když u cierkve na prazě kletieše,

a svú dušiu u boží ruce porúčieše,

Hněza a jeho bratřie přiskočichu

a tu svatú dušiu s tělem rozdělichu.

To sě sta ot narozenie syna božieho

léta po devieti set po dvú dcátú osmého.

Tuto Boleslav syna svého mnichem učinil.

Ale že Boleslav pro krstiny byl učinil kvas,

tomu synu pro příhodu vzděl bieše Strachkvas.

Nebo ktož sú vinni byli tu v úmrti knězě svatého,

trpěli sú-ť mnoho zlého.

Hněza sě s koněm propadl,

bratr jeho maletevstvem sě rozpadl.

Z jich rodu zlé nemoci jmievajú,

a druzí sě na každé léto vztěkajú.