LXXVIII\.     

Ciesař Otta na Sasy jide,

kněz k němu do Sas přijide.

Kněz sám o sobě stojieše,

ciesař s svými jinde bieše.

Sasici na české stany udeřichu,

Čechóvé je tu pobichu.

Opěť je kněz Přěmysl pobi,

mnoho na Sasiech tvrzí doby.

Pro to počě ciesař Přěmysla milovati,

káza sě j’mu koronovati.

Na biřmovániu ciesař kněziu rúšku vzváza,

a Ottakar, točiúš Ottě mil, j’mu řiekati káza.

Druhým ocasem obdaři lva bielého,

Budišinem a Zhořělcem rozšíři zemiu jeho.

Tehdy tě městě ciesař k dědině jemu da,

přěd kniežaty prstenem mu vzda.

Tak Ottakar, třetí král, u Praze korunu přije,

pak leže na Křivoklátě s Smilem, a tyje.

Čechy všě své nepřátely zbichu.

Tak všě súsědy uhrozichu,

že po všěch Němcích jechu sě mluviti:

„Ten válej s Cechy, ktož nechce živ býti.“