LXXI\.     

Tak ten šlechetný kněz snide,

jeho syn Bedřich na stolec vznide.

Ten počě Čechom na hanbu mluviti,

Němcóv je sě v zemi ploditi.

Toho Čechy z země vypudichu,

Kunráta knězěm učinichu.

Tiem své škody zle polepšichu,

neb za býl kopřivu proměnichu.

Neb ten počě bratra následovati,

Němce mocně v zemiu zváti.

Poleně, když to znamenáchu,

že Čechy svého knězě netbáchu,

v niuž na zemiu udeřichu

a velikú škodu učinichu.

Čechy na ně s knězěm mile jidú,

bojem udatně je podjidú.

A když je tu pobichu,

knězě z země vypudichu,

řkúc: „Tobě smrdí česká duše;

náhle do Němec, hubená kušě.“

Na meziu jej vyprovodichu,

pak jej na mezi zabichu.

Neb-ť řiekáše: „Smrdí-ť mi česká duše

právě jako umrlá kušě.“

Tehdy biskup Minhart snide,

na biskupi stolec Daněl vznide.