LXXI\.
LXXI\.
Tak ten šlechetný kněz snide,
jeho syn Bedřich na stolec vznide.
Ten počě Čechom na hanbu mluviti,
Němcóv je sě v zemi ploditi.
Toho Čechy z země vypudichu,
Kunráta knězěm učinichu.
Tiem své škody zle polepšichu,
neb za býl kopřivu proměnichu.
Neb ten počě bratra následovati,
Němce mocně v zemiu zváti.
Poleně, když to znamenáchu,
že Čechy svého knězě netbáchu,
v niuž na zemiu udeřichu
a velikú škodu učinichu.
Čechy na ně s knězěm mile jidú,
bojem udatně je podjidú.
A když je tu pobichu,
knězě z země vypudichu,
řkúc: „Tobě smrdí česká duše;
náhle do Němec, hubená kušě.“
Na meziu jej vyprovodichu,
pak jej na mezi zabichu.
Neb-ť řiekáše: „Smrdí-ť mi česká duše
právě jako umrlá kušě.“
Tehdy biskup Minhart snide,
na biskupi stolec Daněl vznide.