LXXXIV\.
LXXXIV\.
Král, přizvav Ojieřě hrdiny,
sstúpi mu k dědině Bieliny.
Ojieř klánie do Čech přinese,
tiem chudobu v zemiu vnese.
Ot té doby jechu sě na turneje jezditi,
neužitečné ztravy činiti.
Jechu sě dětiných rúch a dekóv na koně krájeti,
by sě dali v mnohých rúšiech viděti.
Múdří sě jim vzdy rúhajú,
že s nich lotři deky trhajú.
Když by na užitečnú vojnu jeti,
nejmiecnu kde potřeby vzieti.
Neuměju toho věděti,
by mi kto ráčil povědieti,
proč Čechy za liudi stáchu,
když turnejóv a klánie neznáchu!
Jakž sě jechu v turnej jhráti,
tak za nic počěchu v boju stati.
Ze sú někteří dobří turnějníci,
již sú v boju praví špatnící:
všěm turnějníkóm jmene toho nedávaju,
však jáz jich dosti znaju.
Pravie, nynější by lepší byli.
By mi ciesařě třikrát pobili,
až by pól třetieho tisiúcě prstenóv s zbitých rytieřóv ruk po boju sněli,
tehdy by v svej řeči pravdu jměli.