LXXXIV\.     

Král, přizvav Ojieřě hrdiny,

sstúpi mu k dědině Bieliny.

Ojieř klánie do Čech přinese,

tiem chudobu v zemiu vnese.

Ot té doby jechu sě na turneje jezditi,

neužitečné ztravy činiti.

Jechu sě dětiných rúch a dekóv na koně krájeti,

by sě dali v mnohých rúšiech viděti.

Múdří sě jim vzdy rúhajú,

že s nich lotři deky trhajú.

Když by na užitečnú vojnu jeti,

nejmiecnu kde potřeby vzieti.

Neuměju toho věděti,

by mi kto ráčil povědieti,

proč Čechy za liudi stáchu,

když turnejóv a klánie neznáchu!

Jakž sě jechu v turnej jhráti,

tak za nic počěchu v boju stati.

Ze sú někteří dobří turnějníci,

již sú v boju praví špatnící:

všěm turnějníkóm jmene toho nedávaju,

však jáz jich dosti znaju.

Pravie, nynější by lepší byli.

By mi ciesařě třikrát pobili,

až by pól třetieho tisiúcě prstenóv s zbitých rytieřóv ruk po boju sněli,

tehdy by v svej řeči pravdu jměli.