LXXIX\.     

Pak na velikú rozkoš sě otdachu,

pro to o dobrém jmeni nic netbachu.

Staří jechu sě doma jako vepři týti,

mladí počěchu s ohaři loviti.

Ot toho časa šlechtici toho sě přijechu,

ježto holoty dřieve za úřad jmějiechu.

Dřieve psy u vláščí dóm s holotami otlúčiechu,

a sami čistý dóm jmějiechu.

Dřieve páni často sě sjieždiechu,

o cti a o pokoju mluviechu.

Dřieve lovci sami loviechu,

páni k nim na čas vyjediechu.

Dřieve na řiuju páni sě sjieždiechu,

po hromadě v útěše pobudiechu;

za obyčěj v radě sediechu,

pokoj v zemi veliký činiechu.

Ale tehdy páni holoty z sebe zčiniechu,

v jednom domu s ohaři bydliechu.

To sobě za kratochvíl a za česť přijechu,

že jedno o ohařích mluviechu.

Pro to sě jechu v sbožiu chuditi,

pro psí smrad brzo mřieti.

Ot té doby liud silný krátký věk jmějieše,

nemocných v nohách mnoho ležieše.

Dřieve, na vojnu jdúce, své země nehubiechu,

mezi nepřátely mečem dosti dobudiechu:

pak, dřieve než na nepřátely vyndiechu,

a’ž svú zemiu zhubiechu.

V tom tehdy dobřě činiechu,

že zádušnieho nepleniechu:

potom některé vládyčie ctiechu,

ale zádušnie pusto položiechu.

A když na vojně med vypjechu,

beze cti sě vždy vrátiechu.

Dřieve ve třech dnech na vojnu vstaniechu:

tehdy ve čtvrti léta na vojnu zapovědiechu.

Tak sě tehdy proměnichu,

tiem jmene dobrého zbychu.

Tehdy kněz Pelhřim biskupstva sstúpi,

kněz Jan na biskupstvo vstúpi.