LXXIX\.
LXXIX\.
Pak na velikú rozkoš sě otdachu,
pro to o dobrém jmeni nic netbachu.
Staří jechu sě doma jako vepři týti,
mladí počěchu s ohaři loviti.
Ot toho časa šlechtici toho sě přijechu,
ježto holoty dřieve za úřad jmějiechu.
Dřieve psy u vláščí dóm s holotami otlúčiechu,
a sami čistý dóm jmějiechu.
Dřieve páni často sě sjieždiechu,
o cti a o pokoju mluviechu.
Dřieve lovci sami loviechu,
páni k nim na čas vyjediechu.
Dřieve na řiuju páni sě sjieždiechu,
po hromadě v útěše pobudiechu;
za obyčěj v radě sediechu,
pokoj v zemi veliký činiechu.
Ale tehdy páni holoty z sebe zčiniechu,
v jednom domu s ohaři bydliechu.
To sobě za kratochvíl a za česť přijechu,
že jedno o ohařích mluviechu.
Pro to sě jechu v sbožiu chuditi,
pro psí smrad brzo mřieti.
Ot té doby liud silný krátký věk jmějieše,
nemocných v nohách mnoho ležieše.
Dřieve, na vojnu jdúce, své země nehubiechu,
mezi nepřátely mečem dosti dobudiechu:
pak, dřieve než na nepřátely vyndiechu,
a’ž svú zemiu zhubiechu.
V tom tehdy dobřě činiechu,
že zádušnieho nepleniechu:
potom některé vládyčie ctiechu,
ale zádušnie pusto položiechu.
A když na vojně med vypjechu,
beze cti sě vždy vrátiechu.
Dřieve ve třech dnech na vojnu vstaniechu:
tehdy ve čtvrti léta na vojnu zapovědiechu.
Tak sě tehdy proměnichu,
tiem jmene dobrého zbychu.
Tehdy kněz Pelhřim biskupstva sstúpi,
kněz Jan na biskupstvo vstúpi.