XXIII\.       

Kněz Hostivít potom snide,

Bořivoj na otcóv stolec vznide.

Tehdy Svatopluk u Moravě králem bieše,

kněz český jemu slúžieše.

Jednú kněz Bořivoj přijede k královu dvoru,

král mu učini velikú vzdoru.

Káza jemu za stolem na zemi siesti,

a řka: „Slušie tobě to viesti,

ež ti neslušie pohanu

za roven býti křesťanu.

Seď se psy, to-ť jesť tvé právo,

ne knězě, ale nemúdrá hlavo,

že netbáš na tvorce svého,

jmáje za bóh výra ušatého.“

Kněz, to uslyšav, sě zápole,

a jakž brzo by po stole,

prosi křista Bořivoj ot Svatopluka, krále moravského,

a ot Metuděje, arcibiskupa velehradského.

Ten arcibiskup Rusín bieše,

mšiu svá slovensky slúžieše.

Ten Velehradě křstil Čecha prvého,

Bořivoje, knězě českého,

léta ot narozenie syna božieho

po osmi set po devieti dcát čtvrtého.

Když kněz Bořivoj tak stav svój směni,

svět potupiv, v svatosť sě prameni,

almužny veliké cinieše

a domy božie stavieše.

Prvý kostel v Hradeiu postaví,

svatému Klimentu jej oslaví;

druhý svaté Mářie na Prazě

ot velikých vrat inhed na dráze.