XLIII\.       

Pak kněz, chtě pomstiti děda svého,

jede na Mezku, knězě polského.

Mezka proti jemu mocně vynide,

a v tom boju Mezka snide.

Ot Čech až do Hlohova

neslyšal by byl polského slova;

neb všiu zemiu popelem postavi.

Bračislav v Hnězdně české stany zstavi.

Ottud pěti bratří těla vzěchu,

i svatého Radima ottud vzpodjechu.

Svatý Vojtěch neda sebe vzieti,

až musichu tři dni póst přijieti.

Sliuby veliké činiechu:

krčmy v svátek zapověděchu,

pravé manželstvo sliúbichu,

pohřěb na poliu zatratichu,

robotné liudi zprostichu.

Ktož by to rušili, ti biskupem kleti běchu.

A když to rychle zděchu,

tělo svatého Vojtěcha podjechu;

neb jím dřieve proto kleti biechu.

Toho sě otpověděvše, domov jej vzěchu,

a všěcky jiné pobrachu svaté.

Tu vzěchu tři dsky psané, ovšem zlaté,

jichž každá tři sta funtóv vážieše.

Mezi nimi zlatý kříž bieše;

ten byl kázal kněz Mezka učiniti

z zlata, jím sě mohl třikrát přěvážiti.

Z Polsky sto voz zvonóv vyvezú,

jiných klénotóv mnoho ottud přivezú.

To sě sta léta od narozenie syna božieho

po tisiúciu po třech dcětech osmého.