XLIII\.
XLIII\.
Pak kněz, chtě pomstiti děda svého,
jede na Mezku, knězě polského.
Mezka proti jemu mocně vynide,
a v tom boju Mezka snide.
Ot Čech až do Hlohova
neslyšal by byl polského slova;
neb všiu zemiu popelem postavi.
Bračislav v Hnězdně české stany zstavi.
Ottud pěti bratří těla vzěchu,
i svatého Radima ottud vzpodjechu.
Svatý Vojtěch neda sebe vzieti,
až musichu tři dni póst přijieti.
Sliuby veliké činiechu:
krčmy v svátek zapověděchu,
pravé manželstvo sliúbichu,
pohřěb na poliu zatratichu,
robotné liudi zprostichu.
Ktož by to rušili, ti biskupem kleti běchu.
A když to rychle zděchu,
tělo svatého Vojtěcha podjechu;
neb jím dřieve proto kleti biechu.
Toho sě otpověděvše, domov jej vzěchu,
a všěcky jiné pobrachu svaté.
Tu vzěchu tři dsky psané, ovšem zlaté,
jichž každá tři sta funtóv vážieše.
Mezi nimi zlatý kříž bieše;
ten byl kázal kněz Mezka učiniti
z zlata, jím sě mohl třikrát přěvážiti.
Z Polsky sto voz zvonóv vyvezú,
jiných klénotóv mnoho ottud přivezú.
To sě sta léta od narozenie syna božieho
po tisiúciu po třech dcětech osmého.