LXXIII\.
LXXIII\.
Moravský kněz nerodi bratru slúžiti,
pro to kněz Bedřich musi na-ň jiti.
Ale že liudí nejmě dosti,
Vršovice přije k milosti.
Ale, by svú hanbu jměli na paměti,
káza jim bradaticiu na ščítě jmieti,
júž sú byli jich přietelé zbiti,
i káza jim jich dědiny vrátiti.
Tak kněz Bedřich do Moravy jide,
kněz moravský proti jemu vynide.
Tu liútě Bedřich Moravany pobi
a všie Moravy doby.
Rod knězě moravského Bedřich vešken zhubi,
a dva mocná ščíty moravská v boju zahubí,
a’ž sě věc nemožeta opraviti,
neb bez mála tu všickni bychu zbiti:
v zeleně ruka bielá s róždkú zlatú,
v zlatě panna s střělú rohatú.
V Čechách také snide jeden ščít,
neb ten rod by vešken zbit:
v zlatě dva kly nad uhel črvena.
Po tom to věz, ž’esť přietelská válka nebezpečna.
Tehdy Morava tu kniežat opustěla,
a ot toho času českým kniežatóm slúžila.
To sě sta léta ot narozenie syna božieho
po tisiúciu po stu po osmi dcát čtvrtého.